Špatnej Wliv Podzim Lyrics

Byl podzim, po létě město topilo se barvách,
vítr přines vůni vzduchu, kterou kdekdo do plic natáh.
Byl podzim, snad se ti chtělo někam běžet,
možná někam tam, kde budou vědět.
Někam kde ti odpověděj na všechno na co se zeptáš,
asis tenkrát doufal, tak na co vlastně čekáš.
Možná se ti právě tenkrát chtělo zůstat stát a čekat,
už měls všeho po krk, už jsi nechtěl někam spěchat.
Chtěls zůstat stát a poslouchat tu divnou píseň,
možná ten podzim na tebe přenesl tu tíseň.
Tu nejistotu z dalšího kroku, stále se vracející
a znova rok od roku pořád máš pocit, že něco tomu schází,
jen tak parkem chodíš a furt ti to nedochází.
Furt se ti vrací myšlenka, cos před chvílí zapomněl,
ale málo platný, nemáš sílu, abys jí udržel.
Snad zato může vůně vzduchu, kterou kdekdo do plic natáh,
po roce je tu znova podzim, silně ujíždí si v barvách.

REF(2x): Jediný co vim, co bude, co je jistý,
že přišel podzim a že bude padat listí.
V týhletý době, kdy nic není jistý,
na sto procent vim, že bude padat listí.

Byl podzim, po létě město topilo se v barvách,
nejvíc bylo stříbra, který někdo černou obtáh
a tvary stínoval, maloval dál a znova dál,
marně podzim pod spadaným listím díla schovával.
Nic proti podzimu, je to příjemnej čas,
když barevný listí prozáří slunce a od všeho jde zář.
Odevšad se ztrácej barvy odešlýho léta,
ale vznikaj nový barvy, barvy podzimního světa.
Zase plýskanice, studenej vítr, nechce se ven,
stačí se jenom kouknout z okna a vím na čem jsem.
Tak ??? ??? ??? ??? ??? ??? ??? ??? ???,
každej se vytasí zrovna čerstvejma fotkama.
Zhodnotíte poslední letní jam v Praze Na Palmovce,
ale prej to bylo mnohem lepší v Hradci na odstavce.
Stejně jako v Brně, Pardubicích, kdekoli jinde,
prej konec jedný vostrý sezóny, ale všichni dobře víme,
že nemá cenu zastavovat to co se jednou rozjelo,
tak hergot chlape dávej, víš moc dobře co by to chtělo,
Dj Zero...

REF(2x)

Byl podzim, to je ten čas, co krátí dny,
co dá ti trochu světla a pak velkou dávku tmy.
A já doufal že skrze tu tmu prohlídnu
všechny ty nástrahy města a falešnejch snů...
Byl podzim a v nás strach ze zimy sílí,
jsme skryti ve stínu, čekáme na svou chvíli,
pak ve správnou vteřinu míříme přímo k cíli,
někdo z nás už sedí, musíme to dát my zbylí.
Žijem v džungli jištěni betonovou masou,
jsme připraveni přežít být novou ideální rasou.
Co nehledí na barvu pleti, spíš sílu touhy,
dokázat, že jména na zdech nejsou pouhý šmouhy.
Byl podzim a kdekdo sklízel to co nezasyl,
někdo radost a jinej zlobu lidí který podrazil.
A cesty parkem lemovaný hroby letních lásek
a tušení konce blíž zas o další vlásek.
A padající listí tvořící divný tvary,
včera skončilo léto z novejch hitů, už jsou zase starý, zase starý...